Jak se daří Martinovi Cimprichovi ve skotské Super 6

Když jsme s Martinem Cimprichem naposledy hovořili, chystal se jeho přestup do klubu Boroughmuir v nové skotské soutěži Super 6. Nyní má již v novém dresu první půlrok za sebou. A tak je nejvyšší čas pozeptat se tohoto příkladného odchovance našeho klubu na novinky.

Martine, nejprve asi pár slov k vlastní soutěži, jak vznikla, které týmy ji hrají, je amatérská či profesionální?

Super 6 je nová poloprofesionální soutěž, která má tvořit mezistupeň mezi skotskými amatérskými kluby a profesionálními týmy Edinburgh a Glasgow Warriors. Hraje ji 6 týmů: Boroughmuir Bears, Watsonians, Stirling County, Southern Knights, Ayrshire Bulls a Heriot’s.

Jak se Ti v novém působišti daří a kromě osobního hodnocení, přidáš i nějaká statistická data? Kolik zápasů, minut jsi odehrál, pětky, kopy, karty?

Do týmu jsem přišel jako třetí volba na svoji pozici (desítka) a jelikož v týmu je pod smlouvou 35 hráčů tak hrozí, že si člověk nezahraje – na zápas je nominováno jen 23 hráčů. Jsem tedy velmi rád, že se mi poměrně dařilo v tréninku před sezonou a díky tomu a pár zraněním v týmu jsem dostal na podzim poměrně hodně času na hřišti – alespoň na nějakou část jsem zatím zasáhl do všech zápasů. V přípravných zápasech jsem dal jednu pětku a prokop, ale v Super6 jsem zatím bohužel bez bodů.

V Boroughmuir hraješ, pokud vím, především zadáka. Na této pozici jsi hrál často i v Musselburgh, v českém ragby jsi ale zapsán především jako útoková spojka. Slyšel jsem, že máš na útokovce konkurenta slavného příjmení. Je to hlavní důvod Tvého přesunu na zadáka, či je to dlouhodobější strategická záležitost?

Desítka je moje preferovaná pozice. V Musselburgh jsem tam bohužel nedostával moc příležitost a to byl taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem odešel. Do Boroughmuiru jsem ale přišel jako útoková spojka a na zadáku jsem teď posledních pár zapasů začínal hlavně kvůli zraněním v naší zadní trojce. V každém zápase jsem si ale zahrál i na desítce, za což jsem rád, protože cítím, že tam mi to jde nejvíc. Jinak na útokové spojce za nás zatím každý zápas začínal Chris Laidlaw jehož slavnější bratranec byl donedávna kapitán skotského nároďáku. Jelikož je Chris i kapitán, tak je pro mě těžké ho ze sestavy vystrčit, ale věřím, že když budu dál makat, tak budu času na desítce dostávat čím dál tím víc.

Jsou v kádru další známá jména, kdo je trenérem a jaký styl ragby hrajete?

Ze známých jmen máme v týmu ještě Archieho Russella, což je mladší bratr Finna, který taky hraje za skotský nároďák. Kromě toho za nás většinou hrají tak dva až tři profíci z Glasgow nebo Edinburgh, kteří nejsou ten týden na jejich zápas nominováni – tak to mají všechny týmu v Super 6. Náš trenér je Graham Shiel, bývalý hráč skotského národního týmu, který se snaží, abychom hráli rychlé útočné ragby do šířky, což je ve skotských podmínkách často obtížné, ale jako útočník si to užívám.

Kde Boroughmuir hraje své zápasy a jaké jsou na stadionu návštěvy? Co atmosféra na stadionu?

Náš stadion se jmenuje Meggetland a na domácí zápasy nám zatím chodí okolo 1500 lidí. Atmosféra je tím pádem parádní, čemuž pomáhá i fakt, že všechny naše zápasy zatím byly hodně těsné a napínavé.

Jak se vám v soutěži daří a v jaké fázi sezony je nyní soutěž? Jaký je systém soutěže, je na konci nějaké play off?

V soutěži jsme zatím po pěti kolech čtvrtí. Soutěž bude mít deset kol a potom play-off. Po domácí ligové části budeme ještě hrát 6 zápasů proti nejlepším týmům z welšské Premiership a jeden zápas proti záložnímu týmu Newcastle Falcons.

Kdo se zatím jeví jako favorit celé soutěže a kteří hráči v soutěži vynikají?

V tabulce jsou nahoře Watsonians a Ayrshire Bulls, kteří oba prohráli jen jeden zápas. Liga je ale celkově velmi vyrovnaná a každý může porazit kohokoliv. Vynikají pochopitelně profíci z Edinburgh a Glasgow a také někteří reprezentanti Skotska do 20 let.

Pojďme nyní z bojiště na cvičiště. Posunul ses o soutěž výše. Je to znát i na tréninkové zátěži, trénujete více, intenzivněji, více specializovaně? Projevuje se konkurence na jednotlivých postech i v intenzitě tréninku?

Trénujeme většinou čtyřikrát týdně a vysoká konkurence v týmu se projevuje tím, že na tréninku se musí všichni pořád stoprocentně snažit a soustředit, protože i v tréninku dostane každý jen omezený prostor se ukázat, takže není možné nic vypouštět. Je to náročné, ale vnímám to pozitivně, protože mám pocit, že mě takové tréninky hodně posouvají dopředu.

Jak se ti daří skloubit ragbyovou kariéru se školou? Jak se ti ve škole vede a které předměty nejvíc baví?

S univerzitou jde ragby skloubit dobře. Zásadní je ale mít dobře zorganizovaný čas a být disciplinovaný, protože během roku je na učení času dost, ale nesmí se to nechat na poslední chvíli, protože většina zkoušek je nakumulovaná v posledních čtrnácti dnech semestru a tam už to všechno dohnat nejde. Nejvíc mě zatím bavila ekonomie, účetnictví a obchodní právo.

Jsi teď nyní doma v Říčanech. Těšil ses na české Vánoce? Co vlastně jedí Skotové na Vánoce, předpokládám, že něco laciného 🙂

Na Vánoce jsem se tešil hodně. S rodinou se pochopitelně moc nevídám, takže jsem vždycky rád v Česku, kde spolu můžeme strávit nějaký čas. Skotové myslím jedí krocana s brambory a růžičkovou kapustou a tzv. “pigs in blanket” což jsou párky zabalené ve slanině. Podle toho, co jsem viděl, tak jedí a pijí docela bohatě 🙂

Co bys popřál do nového roku čtenářům našeho webu?

Chtěl bych všem popřát hodně štěstí a zdraví do nového roku a speciálně všem říčanským ragbistům a ragbistkám hodně zábavy a úspěchů ve sportu.

Martine, díky moc za rozhovor a přejeme i Tobě pevné zdraví a úspěchy v osobním i ragbyovém životě.

PCh, 4.1.2020

Úvodní foto Graham Crawford, Martin druhý zprava.